DNS

DNS (Domain Name System) je distribuovaná databáze, která překládá doménová jména na IP adresy. Když do prohlížeče zadáte vasefirma.cz, prohlížeč se nejprve zeptá DNS, na jaké IP adrese server běží, a teprve pak se na něj připojí.

Dotaz neputuje do jednoho centrálního místa. Postupuje hierarchií: od kořenových serverů přes servery odpovědné za koncovku .cz až k autoritativním jmenným serverům konkrétní domény, které znají odpověď. Mezitím se odpovědi ukládají do vyrovnávacích pamětí, takže běžný dotaz se k autoritativnímu serveru vůbec nedostane.

Vlastní nastavení domény tvoří sada DNS záznamů různých typů. A a AAAA mapují jméno na IPv4 respektive IPv6 adresu, CNAME odkazuje na jiné jméno, MX určuje poštovní servery, TXT nese textové údaje využívané pro ověření vlastnictví domény a pro ochranu pošty (SPF, DKIM, DMARC), NS uvádí autoritativní jmenné servery.

Změny v DNS se neprojeví okamžitě. Každý záznam má hodnotu TTL, která říká, jak dlouho si ho smí ostatní servery pamatovat — a než tato doba všude vyprší, část internetu vidí starý stav. Odtud pramení „propagace", kterou zná každý, kdo někdy stěhoval web.

U expirovaných domén je DNS zajímavé ze dvou důvodů. Nastavené jmenné servery napovídají, kdo doménu technicky spravoval a jestli na ní vůbec něco běželo — jméno bez záznamů, které roky mířilo na parkovací servery registrátora, mělo jinou minulost než doména s vlastní infrastrukturou. A zrušení delegace v druhé polovině ochranné lhůty je právě ten okamžik, kdy expirovaná doména přestane fungovat.