Základní pojmy
Doména
Lidsky čitelná adresa webu, kterou DNS překládá na IP adresu serveru.
Doména (doménové jméno) je unikátní textová adresa, pod kterou je web dostupný na internetu — například vasefirma.cz. Slouží jako čitelná náhrada za numerickou IP adresu serveru; o překlad jména na IP se stará systém DNS. Bez domén by se na internet chodilo přes čísla typu 185.13.24.7, což je pro člověka nepoužitelné.
Doménové jméno se čte zprava doleva a skládá se z částí oddělených tečkou. Vpravo je doména nejvyššího řádu (TLD, např. .cz), uprostřed doména druhého řádu (vlastní název, např. vasefirma) a volitelně zleva subdomény (např. blog.vasefirma.cz). Když se mluví o „koupi domény", myslí se tím prakticky vždy registrace domény druhého řádu — subdomény si pak zakládáte sami a zdarma.
Doménu si nelze koupit natrvalo. Registruje se na časově omezené období, zpravidla na jeden až deset let, a před koncem se musí obnovit. Tento detail je zdrojem většiny nedorozumění: držitel nemá k doméně vlastnické právo v běžném smyslu, ale právo užívání po zaplacenou dobu. Pokud registraci včas neobnoví, doména projde ochrannou lhůtou a nakonec se uvolní pro nového zájemce.
Technicky je doména platná, pokud obsahuje písmena a-z, číslice 0-9 a pomlčku, nezačíná ani nekončí pomlčkou a má nejvýše 63 znaků na úroveň. Diakritika a jiné znaky se řeší přes IDN, kdy se jméno interně převede do podoby xn--.... Velká a malá písmena se nerozlišují — VaseFirma.cz a vasefirma.cz je totéž jméno.
Z hlediska hodnoty se u domény sleduje především délka a zapamatovatelnost názvu, koncovka, stáří registrace a to, co na ní v minulosti běželo. Krátké české slovo pod .cz má na tuzemském trhu jinou váhu než dlouhé složeninové jméno pod exotickou koncovkou — a právě tento rozdíl je důvod, proč se o uvolněné domény vůbec soutěží.
Stav konkrétního jména — jestli je volné, kdo je jeho registrátorem a kdy končí registrace — si můžete ověřit přímo v našem nástroji pro ověření domény. Data čerpáme z registru CZ.NIC, takže ukazují skutečný stav, ne odhad.